|
Zpět
Zpět na hlavní stránku
|
Jeden den Trosky na Sázavě
2. 9. 2006
Nastala dlouho očekávaná sobota. Všichni trnuli, jaké bude počasí, protože celý srpen
se podobal aprílovému počasí či podzimním plískanicím.
První část vyjela z Hlavního nádraží v Praze (Petr, Honzík, Karel, Dáda, Jáchym, Adam,
Milan, Marek, Iveta, Jirka, Vláďa a Eda), v Jílovém přistoupil zbytek (Romča, Ivoš,
Martina, Radka, Yveta s Rozárkou, Karolína a Jakub).
Sluníčko už začalo ukazovat svoji sílu, a tak se dobrá nálada stupňovala úměrně s
teplotou. Už ve vlaku jsme začali používat „vnitřní“ dezinfekci pro případ, že by se
ochladilo nebo že by voda byla příliš studená. Někteří si ji dali i na kuráž!
V Týnci se spolu s námi z vlaku vyrojily masy lidí. Přesunuli jsme se do půjčovny,
kde jsme si formou samoobsluhy vybrali vybavení: sudy, pádla, většina i vesty a
samozřejmě lodě. Obsadili jsme velmi příhodné místo pro klidné převlečení a nalodění,
které jsme provedli kolem 10.00 hod.
Čekalo nás celkem osm jezů (dle instrukcí půjčovny pouze jeden nesjízdný, ale i ten
někteří jedinci sjeli i několikrát!) na téměř 16 km peřejí za více než ideálního stavu
vody 69 cm (dle vodočtu v Nespekách - optimální stav 65 - 110 cm). Nutno podotknout,
že na tomto úseku Sázavy se více namaká kormidelník, neboť řeka teče dost rychle sama
a háček musí zabrat pouze v případě zdolávání „bubnů“ a jazyků pod jezy.
Plavba probíhala v klídku, občas se někdo nechtěně vykoupal, skoro pod každým jezem
jsme skoro všichni museli velmi opatrně přirazit a vylívat vodu z lodí, kterou nám do
nich naházely vlnky! Nad jezem v Kamenném Přívoze jsme se zastavili a baštu.Vyhrály to
ovocné knedlíky, maďarský guláš a čočková polévka. Nesmělo chybět ani pivko.
I když jsme se snažili jet pohromadě, řeka nám to mnohdy nedovolila. Tak jsme vždy na
krásných místech na sebe čekali, někteří jedinci se koupali i dobrovolně, protože
počasí bylo skoro červnové, voda teplá a nálada výborná.
Jen v jednom úseku (cca 6. říční km) jsem poznala krušné chvilky. To když jsem viděla
na vodě plavat barel a obrácenou lodˇ. Radka s Martinou jely totiž prvně samy v jedné
lodi. Posádka lodě nikde. Barel odchytila parta, která náhodou „parkovala“ na druhém
břehu. Loď byla blíže k pravému, kde jsme kotvili my. Tak jsem se jala odchytit
převrácenou loď. Podařilo se, ale i s lodí jsem skončila v druhé půlce řeky mezi
balvany. Zjištění bylo osvobozující – loď nebyla mých „holčiček“! Tak jsem ji poslala
k partě, která měla barel. Následoval návrat k našemu kotvišti a nebyl vůbec
jednoduchý. Mé nohy byly druhý den jako pomalované modrou barvou.
Zbytek vodní cesty už byl pohodový. Řeka se pomalu uklidňovala a okolní skály
ustoupily loukám. Do Pikovic jsme dorazili před 16.00 hod. Zde jsme měli před sebou
už tu smutnější část výletu - umytí lodí a jejich vrácení, převlékání z vodního do
normálního oblečení, rozloučení se Sázavou a potažmo i letošními prázdninami a cesta
domů.
Vzhledem k tomu, že vlaky na obě strany (do Prahy a přes Jílové do Čerčan) jely až za
dlouho, rozhodli jsme se zpříjemnit si čekání v hospůdce. Mašina na Prahu odjela
dříve. Cestovatelům, kteří směřovali do Jílového + Petr, se už nechtělo čekat na
lokálku, a tak se vydali pěšky. Byl z toho příjemný pěší výlet s ochutnávkou švestek.
Petr pak z Jílového odjel busem do Prahy.
Vykoupaní (Vláďa a Ivo, Yveta a Karolína, Petr a Honzík, Jirka a Jáchym) skoro všichni
pod jezem, nad kterým jsme obědvali.
Zapsala: Romča
|
